Tramp, vandr nebo čundr? Na co to vlastně jezdíme? ... úryvek z připravované knihy

Vložil/a syky, Čt, 04/07/2011 - 23:01

Ostatní

Vandr, čundr, tramp nebo houževňák. To všechno jsou výrazy, které znamenají jediné. Vyrazit z šedi běžného života, ze stínu panelákových zástaveb, do zeleně. Někam za město, kde je skutečná příroda a kde se nemusíte mačkat v davu lidí hrnoucích se z prostředků městské hromadné dopravy do nákupních center. Touha užít si trochu té legrace ve zbytku přírody, který tu ještě máme, je překvapivě to jediné společné, co trempové a čundráci mají. Zbytek je ostře rozdělen a ať vás proboha nikdy nenapadne dávat si čundráky a trempy do jakékoliv spojitosti. Velmi dobře si vzpomínám potyčku s obrovským chlapíkem, říkali mu Rosomák, když jsem mu tvrdil, že jsme tu na trempu.

Jste-li na tom stejně jako já a chcete-li se vyhnout potyčce s dvoumetrovým vousatým trempem, zdobeným bobřím ocasem na klobouku, čtěte pozorně. Být trempem je velmi ušlechtilý stav, který vás povznáší nad zbytek světa. Čundráci oproti tomu jsou verbež, se kterou je potřeba vypořádat se jednou provždy.

Tremp je úhledně oblečený džentlmen, kterému vždy jeho maskáčové kalhoty dokonale padnou a jsou barevně sladěny s bundou, vestou, či trikem. Množství vrstev a oblečení záleží na ročním období, ve kterém se tremp zrovna nachází. Čundrák je oproti tomu postrojen do maskáčového kompletu tu velkého, tu příliš malého. Žádná z částí jeho oděvu mu nesedí a některé svršky mohou být dokonce i nezelené barvy. Obvykle záleží na tom, jestli se jedná o čundráka mladého či starého. Čundrácký teenager většinou nosí oblečení velké, neboť v armyshopech, kde jej nakupuje, mají pouze mužské velikosti. Čundrák – důchodce disponuje zásadně oděvy menších čísel, než jaká nosí v civilním životě, protože pocházejí z dob, kdy byl čundrákem mladým. Důvody, proč se čundráci důchodci oblékají do svršků malých velikostí, jsou dva: Nostalgie a nedostatek financí pro pořízení nové zelené garderoby.

Tremp jezdí na osadu, kde se po večerech sejde kultivovaná společnost u vzorně narovnané táborové hranice. Během takových vzácných večerů zazní křišťálově čisté akordy tělesa o počtu nejméně pěti kytar, jenž ukázkově doprovázejí své majitele v písních Wabiho Ryvoly nebo Kapitána Kida. Čundráci nevozí kytary! Nebo alespoň nic, co by ortodoxní tremp kytarou nazval. Pokud čundrák sundá nekytaru ze zad a hrábne do strun, ozve se protivné zadrnčení strun podobné zvuku, jež slýcháme na poutích, když cvičená opice zuřivě mlátí lžící do plechovky od Coca-Coly.

Čundrák nejezdí na osadu. Sedne si kdekoliv, kde ho napadne a rozdělá oheň, který nemá žádný systém. Polena jsou naprosto neuspořádaně naházena jedno přes druhé a hoří nepravidelným plamenem. Místo písní trempské klasiky halekají čundráci songy od Olympicu, Chinaski a v nejhorším případě zazní klasika punkové scény „Jede traktor, je to zetor“.

Tremp nepije. Možná si dá jedno nebo dvě piva, když má žízeň. Naproti tomu čundrák se zlije jako motyka, jen co vystoupí z vlaku. Do lesa pak vchází zásadně opilý a noční spaní si připravuje poslepu a po hmatu, nehledě na počasí.

Zkrátka čundrák je čundrák a tremp je tremp. Opovažte se někdy optat trempa, jak se měl na čundru. Zcela nepochybně byste si museli dát den na to schůzku s vaším dentistou. Otázka opačným směrem obvykle nebývá fyzicky trestána, zůstane totiž naprosto bez povšimnutí.