Jak jsem boural ve Státech

Zobrazit pro tisk

Cestovní pojištění jsem nikdy nebral na lehkou váhu, nicméně jsem na něj pohlížel spíše jako na otravnou nutnost pro cesty, se kterou člověk prostě nikdy nepočítá v rozpočtu. Do momentu, než se vám něco stane to tak může být, ale potom ? Ne že bych vám bouračku v zahraničí přál, ale někdy se to prostě stane. BUM a je  to !! A co PAK ???

Půjčit si v USA auto je rutina, kterou při znalosti anglického jazyka zvládnete za 15 minut. Je třeba si pouze s agentem dané společnosti vysvětlit pár termínů a máte v ruce klíčky. To se stalo i mně. Po uvedené chvíli jsem třímal v pravici klíč od nejsilnějšího vozu, který jsem kdy pilotoval a šel jej hledat do podzemních garáží. Vůz jsem s menšími obtížemi nalezl (garáže v půjčovnách na letištích jsou většinou společné pro několik firem, takže hledáte v desítkách automobilů). Odjel jsem tedy z letiště a na první křižovatce, vzdálené asi 300 metrů od hlavní haly, jsem uslyšel zvuk prudkého brždění a pak se šel seznámit s američanem v mém kufru.

Projel jsem státy z východního pobřeží na kanadských hranicích až k západnímu na mexických. Ujel jsem 15000 km a neviděl jsem jedinou dopravní nehodu, ehm tedy kromě té mojí. Američané jsou jako řidiči skutečně výborní. Nechci spekulovat jestli to je díky tomu, že řídí již od 15 let nebo díky něčemu úplně jinému, ale je to prostě tak.

Pokud naboříte automobil v Čechách, pak se jistě mnoho lidí zastaví aby se podívalo. V Americe se ti lidé zastaví aby Vám pomohli. Možná nejsem ten správný světák, ale po uvedené bouračce jsem byl zhruba půl hodiny v šoku a nebyl jsem schopen vhodně reagovat. Uvědomíme-li si, že jsem byl v naprosto cizí zemi, netušil zdali náraz zezadu je moje chyba a že nevím ani číslo na šerifa, je to snad omluvitelné. První žena, která zastavila, zavolala sanitku a šerifa. Když poznala, že nejsem místní tak mi ochotně pomohla s osvětlením ostatních věcí ohledně možného postupu při havárii. Ukázalo se že mladík psal při jízdě SMSku a to se mu stalo osudným.

Nezbytnou součástí vyšetřování dopravní nehody u nás je dechová zkouška obou účastníků. Ta se k mému údivu nekonala. Přijezdivší šerif se pouze zajímal o náš zdravotní stav a po otázce zdali mi nic není připlácl na kapotu auta provinilého američana a dal mu dýchnout. Pak následoval příjezd sanitky a prohmat krku a páteře od zdravotního personálu místní záchranné služby. Když se ujistili, že nám nic není, dostal jsem od šerifa číslo incidentu popisujícího destrukci našich aut a protože můj pontiak byl schopen jízdy, odvezl jsem jej zpět na letiště do půjčovny.

Personál autopůjčovny se zprvu tvářil velmi nepřátelsky, ale po vysvětlení, že nás naboural jejich zaměstnanec, se zajímali už jen o to jestli nás naboural služebním nebo svým osobním autem. Nicméně pokud máte auto pojištěné, pak není problém i pokud Vás nabourá někdo jiný. Byl jsem tím manažerem pobočky ujištěn. Celá situace vyústila v to, že jsme dostali o třídu lepší vůz Chevrolet Impala, často používaný policejními šerify a naše cesta mohla pokračovat.