Test: benzínový vařič MSR Whisperlite International

Zobrazit pro tisk

Při svém šestitýdenním pobytu na jihoamerickém kontinentu jsem měl možnost testovat benzínový vařič MSR Whisperlite International. Vzhledem k tomu, že jsem do této doby „benzíňák“ nikdy nepoužíval, nevím jestli moje recenze bude opravdu recenzí nebo spíš porovnáním mezi benzínovou a plynovou platformou se kteroužto jsem obeznámen velmi dobře.

Proč jsem se pro něj rozhodl
Na začátku byl podivný impuls, že v Argentině prostě neseženete plynové kartuše. Pochopitelně to není pravda, sehnat se dají a to celkem snadno. Ale vzhledem k tomu, že benzínka je na každém rohu, bylo tohle pro nás rozhodně jednodušší. Kartuše prodávají v drtivé většině v obchodech s outdoorovými nebo se sportovními potřebami a pokud na místo přijedete například v neděli nebo v nějaký místní svátek máte smůlu a musíte čekat další den, než obchod otevřou. Benzínové pumpy jedou pořád.

Kde jsem ho koupil
Benzínové vařiče jsou víc než čím jiným vyhlášeny především svou astronomickou cenou. Platí to ovšem pouze pro ČR, kde konkrétně tento model stojí přes tři tisíce korun a spolu s nádržkou na palivo bezmála čtyři tisíce. Zajímal jsem se o tento artikl již loni a tak jsem se rozhodl zlodějskou cenu místních obchodů nepodporovat a koupil jsem si komplet v zámoří přes internet za bratru 75 USD. S poštovným a DPH mě celá akce vyšla na 1800 korun českých. Dnes už pravda není tak příznivý kurs dolaru, ale pokud uvažujete o koupi tohoto vařiče tak se to rozhodně vyplatí.

Co je součástí dodávky
Balíček označený jako „MSR Whisperlite International Combo“ byl úhledně zabalený a obsahoval sbalený hořák vařiče, 650ml láhev na palivo a pochopitelně palivovou pumpu, jež se na nádržku našroubuje. Velmi příjemným překvapením pro mne bylo závětří dodávané spolu s hořákem a český manuál, přestože jsem nakupoval přes Amazon.com.

Jak se to vlastně zapaluje
Zapálení vařiče v zemi jako je Chile je díky případu krajana Šmitáka (), pro nás akce téměř posvátná a tak se o něm zmíním nemálo. Palivovou pumpou natlakujete láhev a povolíte ventil pro regulaci plamene natolik, aby do dolní mističky vtekl benzín. Poté palivo uzavřete a zapálíte dolní mističku. Tím se ohřeje hořák a když mistička vyhoří stačí pouze přidat plamen a vařič jede. Tolik k návodu. Praxe ovšem vypadá jako půl metru vysoký táborák, než se hořák ohřeje. Je pravda, že někteří šikovnější mají plamen o něco menší, ale i tak se mistr tesař někdy utne ne ?

Jak to vaří
Tedy vaří to výrazně rychleji než plyn. Plamen bohužel nejde moc regulovat, ale díky vynalézavosti mého spolucestujícího – „Otouše“ byla vynalezena varianta brod, kdy se vařič zhasne a poté hned zapne a hoří velmi mírným plamenem. Na to aby „došla“ polévka nebo jiná teplá potravina to plně stačí. Jinak s vařičem nebyly prakticky žádné problémy, ale to bych ani po měsíčním užívání nečekal. Mírně ucpaná tryska se čistí velmi jednoduše tím, že vařičem zaklepete a je to. I ve vyšších nadmořských polohách (3500m) vařiče hořely vcelku slušně a nebyl problém. Bohužel jsem zapomněl otestovat jej ve výšce přes 5000 metrů, ale vzhledem k mému brzkému výletu do Iránu to určitě do letošního podzimu nahradím a do článku připíši.

Výhody
-    doprava,  nemusíte řešit, zda v zemi do které letíte existují plynové kartuše Coleman nebo VAR. Prostě naberete benzín a vaříte.
-    Rychlost, benzín je prostě rychlejší než plyn.

Nevýhody
-    váha, benzínový vařič je prostě těžší než jeho plynový kolega a pořádně se pronese
-    “smrad“ – tedy nevábná vůně benzínu jež se line z vašeho batohu potažmo rukou po jeho použití. Pokud budete používat standardní Natural a ne technický benzín, pak se připravte i na černé očazení hořáku a závětří a tato černá špína při manipulaci pochopitelně přejde na ruce či oblečení. Pochopitelně budete mít očouzené i nádobí a dávat ho k věcem do batohu také není příliš ideální.
-    Regulace plamene, MSR Whisperlite  jde bohužel regulovat pouze minimálně. Zjednodušeně řečeno buď hoří a nebo ne.
-    cena, ve srovnání s plynovým vařičem je prostě pořizovací cena benzínové platformy vyšší
 
Co z toho tedy vyplývá
Pokud benzín nebudete muset kupovat, nedělejte to.

Na závěr bych rád citoval jadrný poznatek nejmenovaného a hlavně zkušeného horolezce jak řeší problémy s prázdnými kartušemi v Himalájích:

„Seru na benzín, člověku pak smrdí ruce i bágl. Vemu si prázdnou plynovou kartuš, najdu si pěknou strž a je v prdeli.“

Každopádně doufám, že se výše uvedenou citací nebudete řídit, i když nejsem natolik naivní abych nevěděl, že horolezecké výpravy to tak prostě dělají.