Národní park Badlands - ve zlé krajině zlého slunce

Zobrazit pro tisk

Badlands – Zlá země. Vyprahlá krajina jižní dakoty uprostřed nekonečných travnatých plání, které se táhnou nitrem severu Spojených států. Pokud pojedete napříč státy, tedy “ocean to ocean”, jak říkají starousedlíci, pak právě tyto dlouhé travnaté pláně budou vaším dennodenním společníkem.

Badlands – Zlá země. Vyprahlá krajina jižní dakoty uprostřed nekonečných travnatých plání, které se táhnou nitrem severu Spojených států. Pokud pojedete napříč státy, tedy “ocean to ocean”, jak říkají starousedlíci, pak právě tyto dlouhé travnaté pláně budou vaším dennodenním společníkem.

Národní park Bandlands pro nás není cílem cesty. Je to jen místo na mapě, které nám přišlo zajímavé tím, že bychom si tam mohli udělat zastávku, když už pojedeme okolo. Vyjíždíme z Bostonu napříč územím států a naše kroky vedou do Wyomingu.

Udělat „road trip“ po americe je vlastně o tom, že sedíte za volantem větší počet hodin a dní, než jste kdy seděli, tedy pokud nejste v běžném životě řidič kamionu. Díky maximální rychlosti 60mil/h, která je tu na dálnicích povolena, ubíhají kilometry jen velmi pomalu. Tedy vlastně míle. Čísla uvedená v mílích často svádí, aby je člověk bral jako kilometry, ale velmi brzy zjistíte, že časy pro jejich překonání jsou téměř dvojnásobné, než na jaké jsme v Evropě zvyklí.

Do národního parku vjíždíme za úplné tmy. Není divu, je okolo půlnoci a my jsme všichni unavení dlouhou cestou, kterou jsme z Bostonu absolvovali. I přes totální únavu a rozespalou náladu, která v celém autě panuje je vjezd do parku momentem, na který se jen těžko zapomíná. My středoevropané tohle jen těžko známe. V odlehlých částech bývá totiž tma. Možná tahle věta zněla dost hloupě, ale já nemyslím tu tmu, kterou známe u nás. Mám na mysli temnou tmu. Takovou, že když zhasnete světla, neuvidíte na 5 metrů nic. Jen zlověstné silutety skal oproti ještě zlověstnější obloze. Točím volantem chevroletu po silnici, která se klikatí mezi skalními útvary stejně jako chřestýši, kterých je tu prý poměrně dost a reflektory dávají konturám okolních skal konkrétnější rozměr. Současně s tím však vrhají nejrůznější stíny, které se hýbou, jak auto zatáčí. Možná jsem měl přece jenom zůstat potmě.

Národní park Badlands byl vyhlášen v roce 1939 americkým prezidentem Franklinem Rooseveltem. V roce 1978 byla jeho rozloha zdvojnásobena na současných 280 km 2
Jeho území se rozkládá podél White River (Bílé řeky). Je to část prérie, která nabyla díky neustálému erozivnímu modelování opravdu roztodivných tvarů. Některé skály vypadají jako kužely zdobené dvojitým červeným vodorovným pruhem uprostřed. Jiné jsou ostré a rozeklané vrcholy, které budí respekt. Obdivovat tohle místo bude opravdu každý, ale nejvíce fascinováni „zlým“ krajem budou bezesporu paleontologové a geologové. Ve zdejších skalách totiž leží opravdu obrovské ložisko historie, jež nám prostřednictvím zde nacházených fosílií podává svědectví o nejrůznějších živočišných druzích žijících v prehistorických dobách.

Vznik názvu Badlands (tedy doslova přeloženo Špatná země) je zřejmý od prvního momentu, kdy na toto prokleté území vkročíte. První osadníci nemohli toto místo opravdu pojmenovat trefněji. Příliš se tu rostlinám nedaří, protože všudypřítomný žár spaluje okolní krajinu do sucha. Nízké keře a borovice se plazí po písku a snaží se pro sebe utrhnout co nejvíce z toho mála půdy, jež je úrodná. Ani fauna tu není nikterak bohatě zastoupena. Setkáte se tu většinou jen s pouštními králíky a s chřestýší. Takže pokud možno nesahejte do žádných temných skulin ve skalách. Zdejší zvířata se tu schovávají před denním žárem a vylézají většinou v noci.

Stejně jako v ostatních pouštních parcích USA platí, že je nutné dostatečně se zásobit vodou, pokud se vypravíte na delší procházku do nitra skal. Letní teploty tu totiž mohou být opravdu extrémní a sahat i přes padesát stupňů Celsia.

Návštěvnické centrum parku – Ben Reifel Visitors Center je otevřeno denně, po celý rok, vyjma několika amerických svátků, jako den díkuvzdání, vánoce a nový rok. Centrum najdete v průsmyku Cedar Pass, na okružní silnici Badlands Loop, asi 10 mil jižně od dálnice I-90, jež křižuje celé státy. Park je zahrnut do celostátního systému, takže na něj platí souhrnná roční vstupenka „Annual Pass“, kterou lze koupit ve všech parcích, které jsou v tomto systému registrovány.

V parku jsou dva kempy. Sage Creek, nezařízený kemp, kde jsou pouze stolky louka k postavení stanů nebo karavanů. Je zde pouze suchý záchod. Cedar Pass Campground je na tom mnohem lépe. Je zásoben vodou, splachovacími toaletami a je poblíž návštěvnického centra.