Wadi Rum (Vádí Ram) - krajina beduínů

Zobrazit pro tisk

Ulice Vádí Musa na protihlehlém kopci se ještě halí do ranní mlhy a my v tuto brzkou hodinu  nasedáme do autobusu, jež by nás měl dopravit do další turisticky navštěvované oblasti Jordánska, pouštní krajiny Vádí Rum. Krajiny písečných plání s pískovcovými skalními útvary nejrůznějších tvarů a majestátních velikostí. Zlatožlutý písek je místy zbarven doruda a vytváří tak překrásné barevné přechody. To je krajina, kterou již po staletí obývají rodiny tradičně žijících beduínů, potomci slavných kočovných kmenů.

Wadi Rum, je ve zkratce heslo i náplň dnešního dne. Dostat se z Vádí Musa, vstupní brány skalního města Petry, do proslulé pouštní krajiny Wadi Rum není nikterak obtížné. Večer požádáme recepčního hotelu, aby nám zamluvil tři místa v autobuse do vesnice Wadi Rum. I přesto, že není sezóna, je autobus plně obsazen. V průběhu hlavní sezóny je tedy rezervace místa nezbytností. Autobus míjí poslední domy Vádí Musa a my se loučíme s Petrou, na kterou nám zbydou překrásné vzpomínky a nepřeberné množství fotografického materiálu.

Cesta trvá přibližně dvě hodiny a už na samém počátku nám průvodčí v autobusu nabízí služby průvodce pouští za “nejlepší” cenu, kterou nikde jinde neseženeme. Musíme se potichu smát. Podobnou nabídku jsme samozřejmě dostali večer předtím od majitele hotelu Petra Gate ve Vádí Musa. Kdosi s terénním vozem by nás prý naložil a na den odvezl do Wadi Rum a zpět. Pokud se necháte nalákat touto nabídkou, pak uvidíte pouze okrajové části pouště, nikoliv její hlavní krásy. Ne všichni průvodci mají totiž povolení vstoupit do srdce pouště k jejím nejznámějším místům. Původně totiž tato krajina po generace patřila zde žijícím beduínským rodinám a právě omezeným vstupem vynahrazuje stát právo na půdu, jež zdejší beduíni mají. Vyplatí se tedy pečlivě vyptat průvodce, jestli vás vezme k pověstnému domu Lawrence z Arábie (Lawrence’s House), do údolí mezi džebel Faišíja a džebel Umm Ulaidíja, kde se nacházejí překrásné rudě zbarvené písečné duny, nebo případně k některému ze skalních oblouků. My jsme navštívili oblouk zvaný Umm Fruth, vysoký přibližně 30 metrů se zhruba 15 metrů dlouhým mostem.

Autobus  odbočuje z hlavní silnice Ammán – Aqaba po malé asfaltce směrem na vesnici Rum. Většina cestujících jede přímo do vesnice, kde je z. My se necháme vysadit u železničního přejezdu do kempu Bait Ali. Naše francouzská společnice Elsa, kterou jsme potkali v hostelu Petra Gate ve Vádí Musa, tu má dopředu dohodnuté ubytování. Bait Ali je částečně stanový kemp a pro ty majetnější je tu připraveno několik luxusních bungalovů. Uprostřed je restaurace kruhového půdorysu. Vše působí velmi luxusně. Na nás rozhodně až příliš a tak se ihned ptáme na cenu ubytování. 30JD ve stanu. Bait Ali je sice stanový kemp, ale svůj stan si tu postavit nemůžete. Takzvané hotelové stany jsou vybaveny postelí a přikrývkami, ale ty nejsou v zimní sezóně ani náhodou dostatečné, jak se dovídáme následující ráno od Elsy. Ubytování se nám zdá drahé a nabídku na něj zdvořile odmítáme. Elsa je rozhodnutá zůstat a my si během dne pokusíme sehnat nějaké jiné ubytování. Pokud se to nepodaří, o čemž silně pochybuji, do Bait Ali se můžeme vrátit vždycky. Díky ceně je tu volno.

Stejně jako všude jinde i tady dostáváme nabídku na výlet do pouště. Přešlapujeme chvíli z nohy na nohu a poté se rozhodneme nevyužít služby hotelového průvodce, který nemá povolení vjet do rezervace, ale sehnat si vlastního. Jako už kolikrát nám velmi dobře posloužil cestovní průvodce Rough Guide, ve kterém si vybereme jméno a telefon (Mziet Azieg). Dohoda s průvodcem je poté již jen dílem okamžiku. Za pár minut pro nás na hlavní silnici přijíždí se zbrusu novým terénním pickupem a my nastupujeme dovnitř.

Dva kamenné pilíře označují vstup do oblasti rezervace. Tady průvodce staví, abychom si mohli koupit vstupenku do celé oblasti a poté pokračujeme dál do vesnice Rum. Původně jsem měl představu, že se jedná o městečko stejně velké jako Vádí Musa, ale ukázala se hodně lichá. Vádí Rum je shluk jednopatrových hliněných domků na planině mezi vysokými pískovcovými útesy, které střeží vstup do pouště. Pokud jste nikdy neviděli pouštní vesnici, uvídíte ji právě ve Vádí Rum.

Zdržíme se jenom chvíli, přece jenom jsme od rána nejedli a už bude čas poledne. Co se stravování týče, máte zde velmi omezené možnosti. Restauraci s přilehlým stanovým kempem (narozdíl od Bait Ali, tady si stan postavit můžete), hned na kraji vesnice a potom asi dva obchody, ve kterých vám udělají fallafel v kubezu (arabském chlebu) s sebou. Za okamžik pokračujeme dál do nitra pouště nasyceni výbornou arabskou pochoutkou.

Pokud jste doposud, stejně jako já, měli představu, že nejzajímavější místa lze obejít pěšky, zapomeňte na to. Trvalo by vám to několik dní s dostatečnými zásobami vody a potravin v žáru spalujícího slunce a písku, který se bude bořit pod vašima nohama.

Z vesnice Rum odjíždíme k jižnímu cípu džebel Rum, kde na úbočí stráně vyvěrá Lawrencův pramen. Jeho jménem se tam ohání kdekdo a tak asi nebude naprosto od věci připomenout základní fakta o člověku, který se již za svého života stal legendou. Lawrence z Arábie byl britský důstojník a cestovatel. V těchto zemích se proslavil běhěm povstání arabských beduínů proti osmanským turkům v roce 1916. Přestože neměl žádné vojenské zkušenosti, vyvinul účinnou vojenskou strategii, díky které dokázali špatně zorganizovaní beduíni porážet lépe vyzbrojenou a organizovanou armádu útočníka. Jeho taktika, založená na partyzánském boji, byla natolik úspěšná, že beduínští povstalci obsadili v létě roku 1917 strategický přístav Aqaba a v říjnu roku 1918 dokonce hlavní město Sýrie – Damašek.

Od Lawrencova pramene pokračujeme dál do hlubin pouště Vádí Rum vyprovázeni překrásnými výhledy na okolní pískovcové útvary. Směřujeme k dalšímu místu, jež by nás svou atmosférou mělo vzít mnohem dál do historie zdejší civilizace. Ke skalním stěnám se skalními kresbami vyjadřujícími příběhy a báje dříve zde žijících. Kresby znázorňují velbloudy, lidské postavy bojující s hady, představujícími zlo, pro záchranu svých dětí.

Další dnešní zastávkou je majestátní pískovcový oblouk Umm Fruth. S trochou . S trochou úsilí je možné vystoupit přímo na nahoru na most. Jako na většině atraktivních míst si i zde užíváme naprosté samoty. Odsud náš okruh pokračuje k domu, kde údajně přebýval Lawrence z Arábie. Neuchvacuje nás ani tak historie tohoto pozoruhodného muže, ale spíše krajina, pro kterou si právě zdejší oblast oblíbil. Dům stojí na původních základech, které tu položili už Nabateánci.

Mziet se ptá, jestli by nám vadilo, kdyby zkontroloval svůj tábor, kam obvykle vozí turisty na noc. Pochopitelně přisvědčíme, kemp bychom sami chtěli vidět a tak za několik minut stojíme mezi dvěma velkými stany obdélníkového tvaru, ve kterých může pohodlně stát i dost vysoký člověk. Na zemi jsou proti mému očekávání koberce a uprostřed je nízký podlouhlý stůl, ke kterému si beduíni sedají na zem. Nad konvicí velmi sladkého, ale současně i aromatického čaje posoucháme o předcích dnešních beduínů, o životě v této nehostinné krajině bez vody a stínu. Velmi rychle nám dochází, jak moc jsme my středoevropané závislí. Tito lidé zde díky prastarým postupům přežívají celé generace v podmínkách, ve kterých bychom nedokázali bez pomoci vydržet ani několik dní.

Den se přehoupl do pozdního odpoledne a my míříme do údolí mezi džebel Faišíja a džebel Umm Ulaidíja, kde se nacházejí velké písečné duny. Pokud na dunu vyšplháte, budou vám terénní vozy zaparkované pod ní připadat opravdu směšně malé. Kontrasty blankytně modré oblohy a červené duny jsou ale fantastické a připadá mi, že jsem ještě nikdy neviděl tak ostře řezané barevné rozdíly, jako je tomu právě tady na písečných dunách, pod modrou oblohou bez jediného mráčku. Nicméně je kolem čtvrté hodiny a slunce nízko nad pouští signalizuje, že se brzo bude stmívat. Nasedáme proto zpět do džípu, míříce nazpět do vesnice Vádí Rum. Naši společnici Elsu vysazujeme v Bait Ali a průvodce nám nabízí ubytování přímo ve svém domě. Trochu nás mrzí, že kvůli Else nemůžeme spát v táboře v poušti, nicméně nabídka ubytování přímo u beduínů doma se prostě neodmítá. Teplota v noci klesá až k nule, a tak jsme vděčni za primitivní benzínová kamna, která stojí uprostřed obývacího pokoje. Za jejich hučení přerušované hlasitou diskuzí nás a průvodcovy rodiny příjemně ubíhá náš první a zároveň poslední večer v překrásné krajině pouště, skal a barevných kontrastů, na oblíbeném místě legendárního Lawrence z Arábie, ve Vádí Rum.

S vycházejícím sluncem končí náš čtyřiadvacetihodinový pobyt v pouští Wadi Rum, místě, které na nás velmi zapůsobilo. Pokud se zeptáte návštěvníků Jordánska na jejich favorizované místo, devadesát procent z nich vám odpoví, že to byla Petra. Já bych bych si to hodně rozmýšlel. Přestože se mi podařilo být úplně sám na náměstí u Pokladnice v Petře a vychutnat tak atmosféru, kterou tohle překrásné místo nabízí, plnými doušky, poušť Wadi Rum mi ukázala mnohem víc. Doposud jsem si nikdy neuvědomil, jak moc jsem závislý na civilizaci, jíž jsem obklopený. Tihle lidé tu dokážou žít s mnohem menšími nároky vyrovnaněji a spokojeněji.

FOTO: Vádí Rum, Jordánsko - TREKY.CZ