Jak fotit na cestách - začínáme na sobě pracovat

Zobrazit pro tisk

Fotografování je pro mne spojené naplno s cestováním. Nejde to oddělit. Prostě nejde a basta. Kamkoliv jedete, ať už to jsou Novohradské hory nebo Himaláje, tak byste si přece chtěli navždy zapamatovat působivé pohledy které vám nabídne zapadající slunce, majestátní vodopád nebo setkání s některým se zástupců místní zvířeny. A fotka je pro mne alfou i omegou uchování vzpomnínky. A že jsou fotografie němé? Inu pokud je fotka skutečně dobrá, pak při pohledu na ni uslyšíte i burácení vodopádu nebo šum mořských vln.

Předně bych chtěl říci všem škarohlídům, že se nepovažuji za dobrého fotografa. Spíš průměrného a možná, že ani to ne. Nicméně mám už něco odfoceno a za tu dobu jsem nasbíral poměrně dost zkušeností z cestovatelské fotografie a o ty bych se rád podělil.

Pokud jste profesionální fotograf, tak ALOU VEN z téhle stránky. Není tu nic pro vás.

Osobně dělím cestující fotografy na dva hlavní směry:

1. Cestuji a při tom fotím
Tento zástupce fotografa chce procestovat co nejvíce z dané země, nebo lokality. Jeho fotografie jsou reportážní a čas od času se mu povede nějaká opravdu pěkná fotka, nad kterou se bude jeho rodina a přátele rozplývat. Nicméně při pohledu do každého fotografického magazínu mu musí být jasné, že krajinku zaznamenanou jeho přispívajícími fotografy na svých cestách nikdy nezachytí.

2. Fotím a proto cestuji
Tomuhle člověku je v podstatě jedno co vidí okem. Je schopen strávit deset dní ze čtrnáctidenní dovolené u jedné hory, aby chytil ideální východ slunce. Pranic mu nevadí, že to před ním nafotily tisíce jiných lidí. On chce svoji fotku a bude tu sedět tak dlouho, než ji dostane.

Osobně si myslím, že je nejlepší vybrat si to nejlepší z obou skupin. Tedy před cestou si udělat itinerář, zjistit, která místa jsou zajímavá a fotogenická při které denní době a poté podle toho naplánovat trasu. Zbytek nafotit klasicky reportážním stylem. Několikrát jsem si ověřil, že je mnohem lepší mít třista nadprůměrných fotek, než jednu perfektní. Ve výsledku totiž Vaše rodina bude déle oceňovat oněch třista záběrů a prožívat s vámi cestu, než poslouchat historku, jak jste týden stavěli stativ pokaždé jinam. A věřte mi, že si nedělám legraci. Osobně jsem na Islandu poznal skupinu fotografů z nejmenovaného českého hlavního města, kteří byli, z důvodu nedostatku oblečení, mokří na kost, seděli v nastartovaném autě u vodopádu a čekali tak osm dní z deseti na dobré světlo. Nic proti, ale upřímně ... kolikrát za život jste na Islandu, že?

Seriál "Jak fotit na cestách" si klade za cíl seznámit Vás se základními body na co se soustředit když fotíte na cestách. Není to ucelená učebnice fotografie, spíše jednotlivé rady, které můžete volně použít a kombinovat.

Cílem je tedy posunout průměr fotek čtenáře o něco dopředu, aby se již nenacházel v průměru, alebrž ve skupině nadprůměrné.

Tedy příště se na Vás budu těšit u prvního dílu a prozatím si prohlédněte pár fotek ...