Černohorské Komovi

Zobrazit pro tisk

Vasojevica Komovi jsou jen jakousi polovinou rozsáhlého pohoří Komovi, které se nachází SV od Podgorice. Tou druhou částí jsou Kučki Komovi, rozdílně pojmenované podle černohorských rodů, které toto území vlastnily. Ve spojení s nejvyšším vrcholem Vasojevic Kom Kucki nám pak toto názvosloví pěkně motá hlavu.

Skupina Vasojevica je oddělena na severu od dalšího pohoří Bjelasica sedlem Trešnjevik (jakýsi zájezdní hostinec), které je nejlepším a snad i jediným výchozím místem do hor. Už cesta do sedla je poměrně komplikovaná. V městečku Kolašin nasedáme na autobus, který podle zaručených informací jede do sedla. Žádné překvapení, že tam vůbec nedojel. Sice vysedáme v nejbližší vesnici pod sedlem (Andrijevica), ale i tak to vzal šílenou oklikou kolem pohoří Bjelasica a dostáváme se na východní stranu pohoří. V Andrijevici se dozvídáme, že bus do sedla nejede a tak nám nezbývá nic jiného než sednout do místního taxiku, který nás, podobně jako většina Černohorců, veze ve stylu Ecce homo až do výšky 1572 m n.m. 

Ze sedla stoupáme prašnou cestou do letní pastevecké osady Štavno, kde se rozjímáme nad panoramatem obou vápencových hřebenů, které vlastně tvoří celou skupinu Vasojevica. Právě zde můžete pořídit ten nejznámější foto motiv hřebene. Rozhodně doporučuji si zde chvíli odpočinout a  nahlédnout pod pokličku drsného života pastevců, s možností koupit si zdejší domácí vynikající sýr. I když jsme kousek od pobřeží, osada se na zimu vylidní a všichni se musejí přestěhovat do údolí.

Komplikovaný přesun do sedla zapříčinil vcelku pozdní příchod do osady, neotálíme a rychle vystupujeme v serpentinách stezkou v severním svahu na Kom Vasojevicki (2461 m n.m.). U kamenné mohylky pořizujeme několik vrcholovek a rychle pospícháme dolů. Vrchol má z východní strany charakter travnatého svahu, naopak do údolí Medjukomlje padá téměř kolmou stěnou.   Dnes chceme ještě stihnout  přesun do sedla Carine pod Kom Kučki. Správně bychom se měli vrátit po stezce k Štavnu a pak pokračovat pod západní stěnou Vasojevicki do sedla. Jsme trochu leniví, a proto si zkracujeme cestu a po spádnici v suťovém poli sestupujeme na stezku, která má vést do sedla. Nic horšího jsem nešel a tak trochu si nadáváme, že jsme přeci jen sice déle, ale rozhodně pohodlněji se nedrželi stezky. Po krkolomném sestupu se dostáváme k spleti vychozených ovčích chodníků a chvíli hledáme tu pravou. Naštěstí se tudy potuluje jeden z mnoha pastevců, který nám ochotně ukazuje tu správnou, která vede krásnou dolinou Medjukomlje až do sedla. Místní pastevci jsou vesměs velmi přátelští a myslím, že když ji nabídnete nějakou tu cigaretu, tak se budou snažit ještě více. Stavíme stan a čekáme jestli nás zastihne bouřka, která se nám již několikrát ohlásila během výstupu. Nakonec nás vše obešlo a tak se po šesti hodinách šlapání můžeme kochat výhledem až na majestátní Prokletije. Nevím jestli je však moudré stanovat v sedle. Docela mi stačil pohled na blesky ošlehané borovice v horním patru doliny. 

Druhý den je opět jak vymalováno, náš cíl je jasný – Kom Kučki, který má dvě výrazné části. Vyšší je jižní vrchol, který je tvořený ze tří věží, z nichž všechny převyšuje ten jihozápadní (2 484 m n.m.), Cesta vede místy sutí, místy po rozlámané a zvětrané skály, vše jednoduché. Naše úsilí je odměněno zápisem do vrcholové knihy a razítkem do mapy. Vše udržují  planinarské svazy.

Před námi je opět vydatná cesta zpět do sedla Trešnjevik, kde však nemáte na vybranou a pěkně po svých musíme na jednu ze stran sedla, tentokrát na západ a tak úmorně v nekonečných serpentinách a po asfaltu sestupujeme do vesnice Mateševo (kolem 10 km), kde jezdí autobus. Na stop nespoléhejte, hustota provozu je nulová. Z několika zdrojů nám bylo tvrzeno, že nějaký lokální bus jezdí, my jsme to štěstí opravdu neměli.

Loučíme se sice s docela malým a náležitě opuštěným pohořím, které však svou atraktivitou může směle konkurovat ostatním černohorským horám. Škoda jen, že i Balkán se nezadržitelně mění. Krásným příkladem je Štavno, kde v nedávné době vyrostla ošklivá „EKO salaš“, při pohledu na fotky se mi zastesklo po rozpadlých chatrčí, které jsme potkali my.

Lokalita: Černá hora (Montenegro)

Náročnost: technicky snadné, dvoudenním rozumným tempem bez problémů zvládnete oba vrcholy

Čas: sedlo Trešnjevik – osada Štavno ¾ hod., Štavno - Kom Vasojevicki 2 hod., Štavno -  Carine 1 ¾ hod., Carine - Kom Kučki 2 – 3 hod.

Jak se tam dostat: Pomocí taxi nebo pěšky do sedla Trešnjevik