Výšlap na Kongma Tse (5849m) (Mehra Peak)

Zobrazit pro tisk

Kromě asi „povinného“ Kala Pattharu a  následného přechodu sedla Chola a údolí Gokya, jsme si cestu v oblasti Khumbu chtěli zpestřit nějakým trekingovým výstupem. Ze skupiny trekingových vrcholů (nutné povolení od NMA - Nepálská horolezecká asociace) si vybíráme Kongma Tse (Mehra Peak – nezaměňujte s Merou Peak). Přeci jen vrcholu chybí do magické hranice 6000 necelých 200 metrů, což jej odsouvá do ústraní, narozdíl od mnohem populárnější Mery a Island peaku.

Během sestupu z Kala Pattharu do vesnice Lobuche už víme, že všechno nebude tak růžové jak jsme si naplánovali a že vše stěží stihneme. A zase se rozhodnout. Věc, která nám dělá problém pokaždé. Nakonec vítězí Kongma Tse, to ostatní snad příště. Tím největším argumentem byla již absolvovaná byrokratické mašinérie a peníze utopené při vyřízení povolení.

Po dni odpočinku v Lobuche vyrážíme brzy ráno k sedlu Kongma La (5 535 m n.m.). Tak trochu máme pocit, že nebudeme mít první den co dělat. Ještě z první hrany boční morény máme pocit, že sedlo je opravdu na dosah. Průchod splazem ledovce Khumbu nám trvá něco kolem hodiny, a to ještě za vydatného přispění italské skupiny se šerpou před námi, kterou v bludišti jezírek a balvanů pronásledujeme. Z druhé morény již tolik optimističtí nejsme. Nakonec nám trvalo téměř celé odpoledne než jsme se vyškrábali až do sedla, kde již po našem příchodu dávno sluneční paprsek vystřídalo mrholení. Během cesty není totiž vidět samotný horizont sedla a po dosažení několika falešných hran se nálada postupně vytrácí. Těžké batohy drtí náš postup a trochu s povzdechem se díváme na vzdalující se Italy a jejich nosiče.

Stanoviště rozkládáme pár minut pod sedlem u zamrzlého jezera, pod vrcholem Pokalde (s povolením lze také vystoupit). Míst na stanovení je tu dost a jsou šikovně schována před možným padajícím zbloudilým kamenem. Není třeba hledat vyznačené high campy na mapě, stejně jsou na každé z nich zakresleny jinak. V noci nás nejprve překvapuje bouřka následovaná mírným, ale za to vytrvalým sněžením. Co více si můžeme přát než „klidný spánek“. Noční kontrola teploměru nás uklidňuje, - 15 ºC se v mém stařičkém Hannahu dá přežít..

Ráno se vydáváme intuitivně ve směru vyznačené cesty v mapě. Cesta není vyšlapaná, ale není kam zabloudit. Obtížněji se vyhoupneme na skalní práh, který obchází torzo původního ledovce. Ale i tak ledovcová stěna vypadá vcelku nebezpečně. Snahou je se dostat do uzávěru doliny, jenž končí sedlem. Traverzujeme prudký svah ujíždějící sutí, která je tvořena pásy různých frakcí. Tou nejhorší je jemný štěrk, na které si připadáme jak na zledovatělé skluzavce. Suť hluboce pod námi sjíždí do jakési obrovské průrvy mezi stěnou a ledovcem. Náš postup spíše připomíná poklus, nikomu se nechce sjet až dolů. Klíčovým a zároveň tak trochu osudným místem se nám staly plotny vedoucí do sedla. Místa z černé břidlice byla suchá, ale natolik zvětralá, že se nedalo vůbec lézt. Najít chyt aniž by vám nezůstal v ruce bylo docela obtížné. Oproti světlé krystalické plotny jsou vcelku kompaktní, ale pěkně zledovatělé. Trek je skoro u konce a zbytečně riskovat se nám vůbec nechce. Raději se obracíme a vracíme se k stanovišti. Cestou zpátky míjíme suťovitě, po kterém by se snad mohlo vystoupit na tížený hřeben k vrcholu. Při pohledu na hodinky je rozhodnuto, další 2 – 3 hodiny ve výstupu si opravdu dovolit nemůžeme. Do stanu se dostáváme úplně jinou stezkou než kterou jsme ráno stoupali. Dokonce narážíme na pár mužíků, kterých se nemá cenu vůbec držet.

 Uleháme do stanu, nemá ani cenu se vyzouvat. Máme toho plné zuby, ležím jak bezvládná mrtvola a přemýšlím proč jsem se raději nešel slunit někde na pláž mezi salámy. Z letargie mě dostávají, tak jako každý den, opět se kupící odpolední mraky. Balíme s pocitem úspěšně zvládnutého neúspěchu. Začínáme klesat do
dalšího údolí, do Chhukhungu nás ještě čekají dobré 3-4 hodiny. 

Charakteristika:
Z Lobuche jde o dvoudenní trek, výstup do sedla technicky lehký, fyzicky vyčerpávající, samotný výstup na vrchol je těžký. Kongma Tse je čtrnáctý nejvyšší trekingový vrchol v Nepálu.

Trasa:
Vesnice Lobuche(4840m) – sedlo Kongma La (5535 m) – Kongma Tse (5849m)  - a zpět

Okruh: Ano

Začátek a konec treku:
Vesnice Lobuche ležící na cestě ke Kala Pattharu.

Čas: 2 dny

Převýšení: 1040 m

Ubytování:
Ve stanu v sedle Kongma La.

Kdy vyrazit:
Březen, duben, květen, říjen, listopad

Rezervace a poplatky:
Nutné povolení od NPA (Climbing permit )– Nepálské horolezecké asociace. Cena za skupinu do 4  osob je $350, plus vratných $250 (přelom 2008/2009), za zpětný odnos svého vlastního odpadu,  který je vrácen pouze v tom případě, že do kanceláře SPCC v Namche Bazaaru (Sagarmatha Pollution Control Committee)  donesete svoje odpadky.

Itinerář den po dni / Rozpis trasy:
1.    Den – vesnice Lobuche – sedlo Kongma La
2.    Den – Kongma La – vrchol Kongma Tse (Mehra Peak) – vesnice Lobuche