Čtyřdenní trek do srdce GR20 - severní část

[4]I my jsme zachtěli okusit tuto legendární stezku. Neboť naším plánem bylo poznat Korsiku celou, včetně mořských krás a svérázné mistní civilizace, její historii i současnou tvář, zvolili jsme jen asi nejtěžší, zato nejzajímavější část GR20.

Charakteristika:
Náročný a trek, horolezecká výbava není nutná, sněhová pole pouze v zimě

Trasa:
Castel del Verghio - Refuge de Manganu - Refuge de Petra Piana - Bergeries de l'Onda - Vizzavona

Okruh: Ne

Čas: 4 dny

Vzdálenost: 44 km

Ubytování:
Vlastní stan je nezbytný. Na některých místech jsou sice refugie (horské chaty) s ubytovacími kapacitami 25-50 osob, ale v sezóně jednak bývají plné a potom také nejsou všude, takže se na tuto skutečnost nedá spolehnout. Volné kempování je sice na Korsice zakázáno, ale v okolí horských chat se obvykle toleruje, maximálně za stan zaplatíte poplatek. Ubytování v chatách se pohybuje okolo 10-ti euro, za stan se platí 5, i když občas se ve stanu placení lze vyhnout.

Refugie jsou také jediným místem, kde se dá koupit jídlo a sehnat pitná voda, ačkoliv na některých místech je možné z treku odbočit do  vesnic pod horami.

Voda a jídlo:
Pitnou vodu seženete na refugiích, lze zde také dokoupit základní potraviny.

Kdy vyrazit:
Sezóna je od června do září, i když v červenci a srpnu tu bývá dost horko. Proto bych doporučoval vyrazit koncem června nebo začátkem září. Od listopadu do května leží v horách sníh a cesta je poměrně nebezpečná. Navíc nejsou na chatách správci a tak si musíte nést celou výbavu sami a plánovat dopředu kde budete moci zásoby doplnit.

Rezervace a poplatky:
Vlastní stan je nezbytný. Na některých místech jsou sice refugie (horské chaty) s ubytovacími kapacitami 25-50 osob, ale v sezóně jednak bývají plné a potom také nejsou všude, takže se na tuto skutečnost nedá spolehnout. Volné kempování je sice na Korsice zakázáno, ale v okolí horských chat se obvykle toleruje, maximálně za stan zaplatíte poplatek. Ubytování v chatách se pohybuje okolo 10-ti euro, za stan se platí 5, i když občas se ve stanu placení lze vyhnout.

Refugie jsou také jediným místem, kde se dá koupit jídlo a sehnat pitná voda, ačkoliv na některých místech je možné z treku odbočit do  vesnic pod horami.

Itinerář den po dni / Rozpis trasy:
Původní plán jít šestidenní trek od Haut Asco jsme vzhledem k předpovědi počasí, nulovým zkušenostem s vysokohorskou turistikou a vicedenními treky, nejistotě, zda krásná polovina týmu trek vůbec zvládne fyzicky, a dalším plánům na Korsice přehodnotili a nechali se vyhodit naším doprovodným týmem u hotelu Castel del Verghio. Bouřková předpověď se začala naplňovat a tak jsme věci do batohů přendávali za deště, pozorováni potulujícími se místními čuníky. Záchraný tým se na to nemohl dívat, zatáhl okénko auta a zmizel v šedi. V hotelové recepci jsme zaplatili kempovné a pro jistotu i koupili velmi podrobnou mapu plánovaného úseku. Nakonec potřeba nebyla, postačily nám po celé Korsice mapy získané na netu. Navíc je celá GR20 je až na vyjímky značena velmi dobře (polskými vlajkami a občas i kamennými trolíky).

Když déšť zeslábl, jali jsme se stavět stan. Byl třetí a poslední v kempu a tato posezónní výhoda mě potěšila. Teplá sprcha v tomto počasí přišla vhod, čerstvá bageta s českou paštikou také.

1. den - Castel del Verghio (1404 m) - Refuge de Manganu (1601 m), 14km, 5,5 hod., středně náročný
Chtěli jsme vstát brzo a docela se zadařilo. Než jsme však nováčkovsky vše zabalili (doporučuji proto vykoušet předem, normální stan uvnitř báglu zabere dost místa), bylo k deváté a z hotelu se na cestu vydalo už několik skupinek turistů. Pochopil jsem, že s krosnou, co mě převyšovala o hlavu, tu budu trochu za exota.

První setkání s plně naloženým báglem (zatíženým navíc několika PET lahvemi s vodou), trekovými holemi a neprošláplými botami vypadalo dobře, což bylo ovšem dáno příjemnými borovými a bukovými lesy, kterými cesta zpočátku klesá, a hlavně krásným azurovým ránem. Že by předpověď selhala? Prudší stoupání k průsmyku Bocca San Pedru (1452 m) šlo dobře a naskytnutý první pohled na korsické hory naplnil naše očekávání. Poblíž se pásla kráva, jinak ani mrtváčka.

Stará stezka se pak vinula dál vzhůru a otevírala nové výhledy. Začalo se zatahovat a i strom ohnutý skoro do pravého úhlu přidal krajině na dramatičnosti. Po chvíli se proti nám vynořilo místní zásobování Korsičan na koni s mulami vezoucími plynové lahve.

Následný déšť s větrem způsobil horší orientaci i poněkud nepřijemnější výstup dále, což je ale jedno, neboť vždy musíte nahoru. Začínáme oceňovat trekové hole a reklamní pláštěnku, která hravě schová batoh i s nosičkou. Po překročení hřebene stezka stoupá až k průsmyku Bocca a Reta (1883 m). Za kluzký výstup jste odměněni příjemným sestupem vegetací k jezeru Nino (1743 m), kde jsme opět narazili na klidné krávy, ale i zvědavé poníky a mloky. Kolem jezera je spoustu pozzines, malých jamek naplněných vodou a propojených potůčky na nepropustném podloží. Na tomto poklidném místě lze také nabrat vodu.

Po cestě dále se vinoucí kolem říčky Tavignano napájející jezero narazíte na spoustu volně se pasoucích koní, přes louky a trochu ponurý lesík se kolem opuštěné chaty dostanete mírným výstupem k salaším de Vaccaghja (1621 m), kde se dá podle všeho nejen najíst, ale také postavit stan nebo si zařídit výlet na koních. Již zde budete mít nadohled chatu de Manganu, kam se během hodinky malým sestupem kolem koní k průsmyku d'Acqua Ciarnente (1568 m), krajinou, která místy vypadá jako po kobercovém bombardování trusem, a krátkým výhřevným výstupem a přechodem můstku přes řeku Manganu dostanete.

Těsně před chatou potkáváme dalšího zásobovače, tentokrát s bednami, a výstup si vychutnáváme za deště. Platíme 5EUR za kempující osobu (cena všude stejná na GR20) místnímu příjemnému správci. Déšt přečkáváme v chatě, kde potkámáme další turisty. Jako na každé chatě můžete i zde doplnit potraviny nebo dopřát si jednoduchého jídla. Za mrholení stavíme stan a vše mokré vnitřně zahříváme uvařeným čajem a Dobrým hostincem.

Na každé chatě jsou zdarma plynové vařiče. Většinou pro kempující venku a uživatele noclehárny uvnitř. Tato vymoženost je přístupná i mimo sezónu, kdy už na chatě není ani správce. Takže vlastní vařič s sebou vůbec nepotřebujete.

2 .den - Refuge de Manganu (1601 m) - Refuge de Petra Piana, 10km, 6 hod, náročný
Kvůli tomuto úseku jsme tady. Vstáváme dříve a rychleji, při sucharové snídani s nugetou pozorujeme magory, co již na cestu vyrážejí potmě s čelovkami. Ti ze stanů se začínají pomalu probouzet. V osm jsme již na cestě také a počasí nám přeje nejen na výhledy zpět. Cesta stoupá kolem pramenů a vodopádků k malé příjemné louce. Odtud opět stoupá ke krátkému rovince. Trekové hole skutečně mají smysl, ušetří vám síly a při sestupech i pár zubů. Krajina je skalnatější, drsnější, krásnější. Během výstupu je dost možností nabrat vodu, takže počet PETek snižuji. Kolem jezírek pořád stoupáme a výstup je to pak vskutku vysokohorský po velkých kamenech. Vše se hezky dramatizuje až k záverečnému vyškrábání se do Breche de Capitellu (2225 m), nejvyššímu místu GR20. Nezapomeňte se podívat zpět. Nahoře nás vítá černý pták (který se nechá i trošku krmit), ale hlavně úžasný pohled na skalní stěny padajíci k ledovcovým jezerům Capitello a Melo. Toto liduprázdné místo stojí za přestávku. K jezerům prý z údolí přichází mnoho turistů z Corte, ale asi opět posezónní výhoda.

Výhledů na jezera si užijete i z jiných míst, neboť stezka se stáčí po stěně okolo jezer. Krátký horolezecký sestup s řetězem se vám bude líbit. V malém průsmyku se odděluje cesta k oběma jezerům. Trasa GR20 však (jak jinak) vede opět vzhůru k průsmyku Bocca a Soglia (2050 m) a odtud stoupá k Bocca Rinosa (2150 m) kolem jezera Rinoso až opět vystoupá k Bocca Muzella (2210 m). Občas je zpestřena lezením po čtyřech, přeskakováním menších průrev nebo setkáním s kravami.

Pak budete již jen asi hodinu sestupovat a na kamenech opět oceníte hole. Za mlhy přicházíme k chatě Refuge de Petra Piana, která je přímo na hraně hřebene s výhledem do údolí (když není mlha). Správce má opravdový kutloch a vypadalo, že ho i placením obtěžuji. Asi typický Korsičan :) Podle průvodce tu mají být sprchy se solárním ohřevem, ale asi přes mlhu jsme solární panely nenašli :) Zato nabídka jídla je docela široká. Kuchyňka je tady z druhé strany v noclehárně, což k vzhledem k sychravému počasí oceňujeme.

Co se týče ubytování, na chatách jsou kromě noclehárny i erární postavené stany na podlážkách. Obojí lze nějakým způsobem zarezervovat, takže hodně lidí chodí nalehko. Ale kupodivu stanařů kolem nás přibylo.

3. den - Refuge de Petra Piana (1842 m) - Bergeries de l'Onda (1430 m), 10 km, 5 hod., lehčí
Po divokém počasí v noci, kdy angličtí stařící ve vedlejším stanu od tří hodin sledovali, jak voda kolem stanu stoupá, nás čekalo krásné ráno. Balení studeného mokrého stanu člověka vždy probudí. Ovšem ještě více pohled do sluncem zalitého údolí. Zprvu příkrý sestup se stává postupně pohodovějším. Po cestě je několik možností vodu z vodopádku nejen nabrat, ale se jí i osvěžit. Řeka Manganellu vám nabídne také několik průzračných jezírek (vasques) ke koupání. Ledová horská voda osvěží dokonale, to věděl už Priessnitz. Rostlinné pásmo se postupně mění až v les borovic černých. Říčka roste a možností k osvěžení přibývá. Nakrmit se můžete všude rostoucími ostružinami.

Krátce pře Bergeries de Tolla (1101m) nás zastihla menší bouřka, kterou jsme v salaši přečkali. Stará paní je velmi milá a její obchůdek s místními pochutinami kouzelný. Nejen, že umí trochu anglicky, ale zná pár slov i česky. V sezóně dělá i místní speciality jako omeletu s ovčím sýrem a mátou. Kousek pod salaší je most přes Manganellu a cesta pak vede proti proudu říčky Goltaccia, kterou nepřekračujte a běžte po jejím levém břehu. Cesta lesem není moc zajímavá, až na mloky a nahoře volně se pasoucí (bahno vytvářející) prasata. Po překročení říčky začne menší výstup, opustíte pásmo lesa a dojdete až k Bergeries de l'Onda. Jestli kempujete, jen zaplaťte a k chatě, co stojí ještě kousek výše, se neškrábejte. Kemp je jen dole. Zato obehnaný kůly proti prasatům, co se snad večer vrací sama. Venkovní kuchyňka i tekoucí voda je zde také, romantiku hor dotváří místní koně. Doporučuji si na této rovině nalézt vyvýšené místo. Někteří trekovými holemi hloubili kolem stanů malé kanály. V noci jsme pochopili proč. Podlážka vzniklý potok vydržela, pruty stanu však pozdější vysoušecí větřík ne.
Pro tento den bych možná přístě volil jinou trasu. Nejprve udělat výstup na Monte Ritondu (lze i v závěru předchozího dne, jestli vám zbydou síly) a pak nejít kolem řeky Manganellu, ale zvolit hřebenovou variantu GR20 (je značena dvěma žlutými pruhy) přímo k Refuge de l'Onda. Je asi technicky náročnější, ale zato s výhledy na Ajaccio.

4. den - Refuge de l'Onda (1430 m) - Vizzavona (910 m), 10 km, 5,5 hod, středně náročný
Již před osmou rychle stoupáme kolem chaty dále, před námi se stále objevujeme nový a nový vrchol, ale i výhledy. Samotný výstup je příjemný, můžete jít i po měkčím podloží, ráno hezky chladí a výhledy uspokojují. Nahoře občas cesta přitvrdí, což vás jako již zkušené spíše potěší. Asi po dvou a půl hodině dojdete na větrný vršek Crete du Muratellu (2020 m), kde však už slunce bude mít dostatečnou sílu. Vychutnejte si pohled na obě strany, už před vámi je jen opravdu dlouhý sestup.

Druhou možností je přes průsmyk Bocca di u Porcu (2159 m) vylézt na Monte d'Oro (2389 m). Údajně jsou však na této trase obtížné horolezecké úseky a hlavně jsme nechtěli minout vodopád Cascades des Anglais. Od hřebene Muratellu je sestup velmi příký po velkých kamenech, kde opět oceníte hůlky (za deště to musí být velmi zajímavé). Posléze je sestup mírnější a charakter krajiny se postupně mění a zelená. Říčka Agnone nabízí spoustu kaskád a jezírek, které jistě využijete. Nezapomeňte sledovat i okolní vodopády. V pásmu lesa jsou kaskády vhodné i ke canyoningu. Cascades des Anglais je již profláklé turistické místo a pěšina se změní v cestu pro auta. Po horských scenériích vám zbytek cesty moc ubíhat nebude. Dojdete do Vizzavony kousek od nádraží, za kolejemi je malý kemp. Platí se staříkovi v obchůdku u restaurace u nádražní budovy, kde jsou za poplatek i sprchy. Je milý a rukama se s ním domluvíte na všem, i výklad o druzích sušeného masa z něj takto dostanete. Místní víno k němu chutná skvěle a určitě si jej zasloužíte. Víska Vizzavona je již velmi civilizovaná křižovatka, najdete zde více možností ubytování i stravování.

Z Vizzavony můžete pokračovat na jižní část GR20 nebo se vlakem dostat do civilizace. Jízdu doporučuji, spousta tunelů (i dlouhé a rovné), viaduktů a mostů (jeden stavěl Gustave Eiffel), výhledy. Škoda jen, že starý vláček byl nahrazen moderní variantou.  

Doporučení
O GR20 se píše spousta věcí. Pravda určitě je, že vás nezklame, je to neporušená krajina. Máte-li strach z náročnosti, tak pro pravidelně sportující to problém nebude. Náročnější úseky jsou spíše zpestřením. Možná jde spíše o celkovou délku trasy. Jižní část je pohodovější, na severní bych přidal k našemu treku přidal předchozí dva dny z Haut Asco přes kotlinu Cirque de la Solitude.

Buďte však připraveni na rozmary počasí, které je na horách důležitým činitelem. Odpolední bouřky jsou skoro pravidelné a je to také jedním z důvodů, proč lidé na tůru vyrážejí brzy ráno a na chatu dorazí před třetí. Naopak tak lze některé etapy spojit, obvzláště jdete-li nalehko. V opačném případě se pevnější stan bude hodit. Trekové hůlky a čelovku doporučuji, vařič však můžete nechat doma. V sezóně prý bývá na trase narváno, tak volte spíše jiný termín.

[5]  [6]
[7] [8]

Foto: GR20, Korsika - Jiří Šimek