View Larger Map [3]
Sice nejvyšší, přeci jen trochu stranou. Pokud jste se vydali napříč Korsikou po legendární GR 20, tak Cinto minete. Výchozím bodem je vesnice Lozzi (1040 m n.m.), respektive kemp na jejím úplném konci. Kempy leží nad vesnicí (pěkný výhled), jsou vedle sebe hned dva, tak si můžete vybrat (http://www.camping-montecintu.com/ [4]). My jsme spali v tom prvním, přeci jen byl dále od prasátek, kterých je v okolí více než dost.
V některých průvodcích se dočtete, že lze pokračovat ještě necelých 8 km po šotolinové cestě k parkovišti s „boudou“ (asi patřící místním průvodcům). Pokud ale nemáte „poctivého offroada“ (používají místní ck), tak na to rovnou zapomeňte a svého čtyřkolového „miláčka“ nechejte v kempu. Tím se ovšem cesta prodlužuje a k chatě Ercu výstup zabere 2 – 3 hodiny. Zvláště cestou zpět je 8 km v serpentinách, horku a prachu vcelku výživných (serpentiny jdou zkrátit chodníčky mezi trnitým křovím – doporučuji).
U chaty Ercu (1650 m n.m.) lze nabrat vodu z kohoutku a nabrat síly do výstupu, který teprve tady začíná. Nic zde nekoupíte, lze zde jen přespat na pár palandách (vhodný úkryt před bouřkou).
Výstup na vrchol zabere cca 3 hod. Zprvu pohodlná stezka vede v serpentinách až ke skalním blokům. Během poslední hodiny narazíte na dvě obtížnější místa, lidem trpícími závratěmi by mohly činit problémy. Orientačně mi první 2/3 cesty nedělaly problém, všude je dost červených značek a kamenných mužíků. Nicméně v poslední pasáži jsem místy ztrácel a opětovně nacházel cestu. Naštěstí se vždy přede mnou znenadání objevil kamenný mužík anebo borec, který se vracel z vrcholu. Pod vrcholem se cesta napojuje na severní cestu (normálka), která je značena výrazněji.
I proto se v průvodcích dočtete, že si máte dávat pozor při sestupu. Náležitě poučen jsem i přes varování cestou dolů zabloudil. Dal jsem se do řeči s borci ze Slovenska a vesele jsem s nimi uháněl dolů. Po půl hodině jsem při tlachání o všem možném zjistil, že se vracím „normálkou“. Naštěstí k chatě Ercu lze sejít z této cesty ještě jednou, a to šíleným sestupem v jemné suti k jezírku pod Cintem. Opravdu nádherné místo. Cesta je ale delší a opravdu nepohodlná. Někteří berou za vděk pouze tímto cílem bez ataku vrcholu. Z hrany, která tvoří jakousi hráz jezera, se již držím stezky pod stěnou na levé straně potoka a strastiplně (na jednom místě se stezka ztratila, ta více značená vede po druhé straně zářezu) se dostávám k chatě.
Bohužel není vyhráno a mě čeká ještě úmorné a především výživné 2 hod. do kempu. I když Němci Cintu Monte Schindo (Monte rasovina), zas taková hrůza to není, pokud tedy nesejdete jako já a cestu si náležitě prodloužíte…
Charakteristika: 1 den, bez jištění, některé úseky však mohou nezkušeným borcům dělat problémy, fyzicky vyčerpávající, nutno si přivstat, abyste se v jižní stěně „neupekli“, převýšení 1660 m za jediný den.
Čas: 6 hodin pouze ve výstupu.
Jak se tam dostat: kemp nad vesnicí Lozzi, odbočíte z hlavní silnice vedoucí ze sedla Vergio do Albertacce