Tyto zátoky jsou opravdu úžasnou přírodní scenérií. Jde o několik úzkých zátok, které jsou sevřeny téměř kolmými skálami, a to vše v úseku mezi městy Cassis a Marseille. Pokud se nechcete tlačit někde na pláži s ostatními salámisty, tak výlet k některé z těchto zátok je tím pravým tipem. A ke všemu není nic lepšího než se po delším a docela únavným výšlapu zchladit ve vodách Středozemního moře. Netvrdím, že zde budete sami, ba právě naopak, ale jde většinou o našince, kteří místní pobřeží dokonale znají. Někde jsem dokonce viděl srovnání s norskými fjordy, kvůli velikosti spíš mini fjordy. Ale podle mě jde o věci naprosto nesrovnatelné, minimálně svou velikostí. Stejně jako fjordy v Norsku i tyto Calanques jsou ale opravdu výjimečné.
Parkujeme ve městečku Cassis, kde také po túře přespáváme na parkovišti před místní střední školou. I když jsou zde vyhrazena pouze stání pro karavany, tak vše je zdarma a nikdo nic neřeší. Dokonce jsme zde na noc postavili bez problémů stan.
Po chvilce hledání nacházíme tu pravou cestu k zátokám. Je nutné najít přístaviště Port-Piu, které je nutné obejít a nastoupit na cestu vedoucí k jednotlivým zátokám. Cesta je dobře značena a zprvu má charakter do široka vyšlapané stezky. Po několika metrech se však zvedá a je nutné překonat první skalnatou hradbu oddělující přístaviště od první Calanques, která je pojmenovaná stejně jako zátoka přístaviště. Po dešti to musí docela klouzat, především na vápencových úsecích. Z informací získaných v průvodci jsem čekal větší potíže. Ocitáme se u první zátoky, kde se však nezdržujeme - to nejpěknější nás totiž ještě čeká. První zátoka není ani moc pěkná, dojem trochu kazí betonová zídka a také zde končí daleko více lidí než u vzdálenější zátoky En-Vau.
Stezkou se musíme zase vyšplhat na široký hřeben, z kterého jsou fakt úžasné pohledy na azurovou hladinu sevřené zátoky, a to několik desítek metrů pod vámi (až 200 m). Na hřebeni myslím, že umřu – slunce pálí opravdu nesnesitelně a o to více vás potěší koupel v moři. V zátoce se většinou koupou místní. Ze strmých skal ti odvážnější skáčou doslova jak o život – no prostě parádní zpestření pobytu na jihu Francie.
A dobrá zpráva na konec. Zpáteční cestu do města lze jít přímo k první zátoce a nemusí se sice po panoramatické stezce, ale docela zdlouhavě. Někdy se určitě vrátím a vyzkouším celou cestu až do Marseille, ale to už za jeden den opravdu stihnout nedá. Při případném noclehu pozor na rozdělávání ohně, na několika místech byly patrné pozůstatky lesních požárů, které jsou zde asi častým jevem (mám pocit, že je nocleh oficiálně zakázaný).
Charakteristika:
Technicky snadné – některá místa vedou po ohlazených vápencových partiích, jednodenní okruh
Čas: Cassis – En-Vau 3 hod., zkratkou zpět do 2 hod.
Jak se tam dostat: Cassis leží u silnice D 559, asi 20 km od Marseille.