[3]Když byste se mě na tuto otázku zeptali před deseti lety, patrně bych pokrčil rameny a začal přemýšlet. Dnešní metropolitní člověk bez váhání vystřelí jasnou odpověď: "Vezmu mobil a zavolám, ne ?" a poklepe si vítězoslavně prstem na čelo. Ale ono se to úplně nutně nemusí odehrávat podle tohoto scénáře. Přece jenom existují místa, která na mapách mobilních operátorů nemívají zelenou barvu a pokud nevlastníte satelitní telefon, pak se odsud prostě nedovoláte.
"Tak dobrá," řeknete si. "Zůstal jsem uprostřed lesa a co mám dělat?"
Dovolím si předpokládat, že nejste houbař vzdálený několik desítek metrů od svého vozu a nevidíte na něj jenom proto, že vám v cestě stojí krmelec. Řekněme, že jste právě zůstali někde uprostřed divočiny a jste sami a ztracení.
Pravidla jsou velice jednoduchá a základní, ale i přesto si troufám tvrdit, že je alespoň polovina těch, kteří se ztratili nedodržela. A věřte mi, že kolikrát i jinak klidný člověk v takové situaci zpanikaří a zatemní si tak mozek pro další racionální uvažování.
Každoročně se v televizních zprávách objeví několik případů, kdy se turista ztratí v mlze, čas od času díky tomu i spadne z nějaké skály a tak podobně. V teplých domácích pohovkách se tato představa zdá silně nereálná, nicméně každý, kdo někdy zažil pořádnou horskou mlhu, tak mi potvrdí, že se na místě, které znáte jako své boty, ztratíte dřív, než řeknete "Velká Deštná". Nejvyšší horu hřebene Orlických hor jsem vybral naprosto záměrně, neboť i já osobně jsem si před několika lety vyzkoušel běžkování po celou noc v mlze, která sice byla tak hustá, že by se dala krájet, ale já bohužel neměl nic, čím bych ji krájel, a tak jsem musel sportovat do té doby, než mlha zmizela a odhalila tak moji polohu cca 100 m od bufetu pod Velkou Deštnou. Troufám si tvrdit, že toto místo jinak velmi dobře znám za každého počasí a moje návštěvy se zde mohou počítat na desítky, jestli ne na stovky.
Ale dost už o bloudění v mlze. My jsme právě uprostřed divočiny a ztratili jsme se. První pokus zavolat někomu z mobilního telefonu již selhal a ticho, které se doslova a dopísmene rozléhá všude kolem, nám nemilosrdně připomíná drsnou skutečnost samoty. Možná se vám zamotá hlava, nebo vám bude hučet v uších, třást se ruce. Každý na to reaguje jinak a vy patrně budete mít podobný projev, ale důležité je udělat to, co je v následujících čtyřech po sobě jdoucích bodech.
1. Posaďte se a zůstaňte sedět, dokud z vás veškerý strach, zlost nebo frustrace neodejdou. I když se to zdá jako nesmysl, ony nakonec opravdu odejdou a to z vás udělá člověka, kterého byste chtěli za průvodce do hor i vy sami.
2. Promyslete si vaši situaci. Co mám u sebe, co by mi mohlo pomoci v mojí situaci. Jaké věci mám v dosahu. Nedívejte se pouze do svého batohu, ale i po okolní přírodě. Váš mozek je nejlepší nástroj pro přežití, jaký máte !
3. Obhlédněte okolní prostředí. Pokud jste někomu řekli, kam jdete, což je mimochodem naprosto nezbytné, když už se vydáváte někam sami, je velká pravděpodobnost, že vás někdo bude hledat a vy na sebe musíte upozornit. Jste v otevřeném terénu, kde vás bude dobře vidět ?
4. Naplánujte si, co uděláte v jednotlivých krocích. Tohle se může zdát velmi triviální, ale přitom je to nejdůležitějsí. Zaprvé vás to uklidní a přestanete myslet na to, že jste se ztratili. Plán totiž dočasně mozek zaměstná konstruktivním přemýšlením, jak vyřešit problémy, které jste si naplánovali.
Nejčastěji budou vaše priority tyto:
- Najděte nebo si vyrobte přístřešek chránící vás proti počasí. Skalní převis, jeskyně, pod stromem, případně poskládáný z větví. Promočený a promrzlý člověk nic nevymyslí a rychle propadne trudomyslnosti.
- Zkuste rozdělat oheň. Tak tohle je naprosto zřejmé. Jen budu doufat, že máte u sebe zapalovač nebo sirky. Já bez nože a sirek nechodím nikam.
- Signalizujte, že tu jste. Pokud se vám podařilo rozdělat oheň, pak jsou signály jasné. V noci oheň ve dne kouř. Prostě na oheň přihodíte zelenou trávu nebo mokré dříví.
- Najděte vodu, nebo se brzy budete muset přesunout někam, kde voda je.
Pokud je silná mlha, rozhodně nechoďte nikam. Spadnout dolů ze skáky nebo do nějaké strže je opravdu velice jednoduché a potom vás nenajde opravdu nikdo.
Pokud už zde táboříte několik dnů a nikdo se neobjeví, pak je jasné, že se po vás ani neštěkne pes a budete se muset začít starat vy o sebe. Pokud jste nikomu něřekli, kam jdete, pak je vícedenní kempování na jednom místě samozřejmě zbytečné a akorát byste ztráceli čas. Musíte se rozhodnout kam jít a vyrazit.
Pokud už půjdete za svou záchranou, je důležité si včas před sklonkem dne najít místo na spaní a případně rozdělat oheň. Lépe je jít více dní, a být v "komfortu", než se hnát do vyčerpání a noci prosedět v zimnici. Po cestě sbírejte lesní plody a naberte si dost vody, pokud máte nádobu. K večeru se vám obvykle už nic takového nepovede.