Národní park Lauca - na hranicích Chile a Bolívie

[4]Národní park Lauca je patrně druhým nejznámějším místem v Chile. Fotku lamy s monumentální šestitisícovou sopkou v pozadí najdete na úvodních stránkách cestovatelských průvodců a prakticky v každém článku o této části Chile. Toto unikátní území o rozloze 138.000 hektarů se nalézá na samém severu Chile (El Norte Grande) a mohutné vrcholy zdejších sopek střeží hranice s Bolívií. Celý park leží na náhorní plošině Altiplano, tedy ve výškách přesahujících 4000 metrů.

Doprava
Narozdíl od Torres Del Paine, je však tento park velmi špatně dostupný veřejnou dopravou. Nejlepší volbou jak se sem dostat a hlavně jak se po tomto velmi rozlehlém parku pohybovat je vlastní / vypůjčený vůz. Pokud se do půjčení vozu nechcete pouštět, lze se do Parinacoty nebo do Putre dostat i linkovým autobusem. Nicméně vezměte na vědomí, že pohyb po parku bude potom jen pěší nebo stopem a všude je to opravdu daleko (20 km a podobně).

Jediná rozumná silnice, která sem vede se klikatí skalními kaňony a po úbočích prudkých kopců v nekonečných serpentýnách. Stoupá z přímořského letoviska - Ariky. Běhěm dvou až tří hodin (cca 150km) tedy nastoupáte až 4500 výškových metrů. Šílené cestovní kanceláře pořádají jednodenní zájezdy z Ariky do parku Lauca a zpět pro ještě šílenější zákazníky.

Ono přece jenom je to o trochu výš než Sněžka a našince by tam mohla rozbolet hlava a udělat se mu špatně od žaludku. Doktoři tvrdí, že výšková nemoc je záležitostí genetiky a horolezci zase, že jde o věc tréningu a aklimatizace. Pokud jste nikdy takhle vysoko nebyli, špatně Vám bude téměř určitě. Nicméně si pište, že by byla škoda si tento zážitek nechat ujít. Celkem rozumnou volbou je strávit noc v malém městečku Putre (3500m). Tady jste od “Lauky“ zhruba půlhodinku jízdy.

Výšková nemoc
Jak již bylo uvedeno výše, výšková nemoc Vás pravděpodobně postihne ať už se budete aklimatizovat nebo ne. Nicméně Vám mohu poskytnout recepty jak tento obtížný stav zmírnit. Místní radí žvýkat kokové lístky nebo z nich připravují silný odvar. Koku a další bylinu „sascoma“ zalévají horkou vodou jako čaj a pijí celý den. Rozhodně doporučuji, pomáhá to. Jednu porci lístků můžete zalít i čtyřikrát a přitom chuť nápoje jednoduše řečeno „zraje“. Všeobecně hodně pijte i když se Vám nebude chtít. Dehydratace v těchto výškách přichází velmi rychle.

Fauna
Park je velmi bohatým zdrojem možností pro amatérské i profesionální fotografy. Lamy Guanako a Vikuňa najdete prakticky všude, kam namíříte objektiv. S trochou štěstí se Vám podaří vysoko nad Vašimi hlavami zahlédnout kroužící kondory nebo rychle se pohybující pštrosy nandu. Právě díky svým velmi početným zvířecím obyvatelům (žije tu více jak 130 druhů savců a ptáků) byl park v roce 1981 vyhlášen biosférickou rezervací.

Kempování
Putre je poslední známkou civilizace před bolivijskou hranicí. Podle průvodce je toto město útočištěm zejména pro horolezce mířící do parku Lauca. My jsme dorazili pozdě v noci a několik místních hostelů bylo pochopitelně zavřených a není žádná šance se dozvonit na recepci nebo majitele. Po dlouhém hledání jsme našli výborný hostel / hotel Chakana (http://www.la-chakana.com [5]), který vede německo – chilský pár Marisol s Georgem a za 7000clp na noc i se snídaní jsme tu zůstali přestože jsme měli v původně v plánu kempovat nahoře v parku. Rough guide se sice o tomto hostelů vůbec nezmiňuje, nicméně naši spolubydlící, kteří se do Chakany přesunuli od konkurence nás ujišťovali, že je to nejlepší hostel ve městě.

V Lauce je možnost volného kempování, ale je to poněkud problematické. Najít zastrčené místo v pláních kde je vidět na míle daleko je vzácné a také nesmíte zapomenout na to, že tábořiště musí být u vody. To vylučuje mnoho dalších míst. Povětšinou se zde kempuje u jezera Cotaconi. Majitel hostelu se usmíval, když jsme mu líčíli náš plán zůstat „nahoře“ v parku a nevracet se do Putre. Dobře věděl co říká, když s potměšilým výrazem tvrdil, že tu večer budeme zpět.

Musím přiznat, že pokud bychom necestovali po Lauce autem, pak bychom se rozhodně do Putre nevraceli. Ovšem nejlepší snídaně a ubytování v Chile jaké jsme snad vůbec měli nás přesvědčilo o návratu. Ráno to prostě máte o 20 minut delší než se vyšplháte k jezerům. Autobusem by to bylo nemyslitelné.

Co vidět
Srdcem parku je malá vesnička Parinacota, která vypadá jako by ji právě vytáhli z filmu „Sedm statečných“. Domy a kostel, starý přes 300 let, jsou postavené z kamenů sopečného původu, kterých je tu všude opravdu hodně. Osobně bych tipoval počet obyvatel tak na padesát. Jediným obchodem je malý stánek s nápoji a oříšky na náměstí, jehož majitelem je pan Georgio. Pokud na něho natrefíte, rozhodně si nechte za malý peníz připravit nápoj z koky a sasacomy. Stojí to za to ! Jste-li milovníky ptáků, můžete si z Parinacoty obejít malý vyhlídkový okruh okolo jezírka.

Dalším atraktivním místem je středisko Conafu u jezera Chungará. Jestli jsme někde v Chile marně hledali tradičně oblečené jihoamerické indiány pak jsme je našli právě zde. Přímo u stanoviště CONAFu je trh, kde je možné koupit převážně sortiment zboží domácí výroby. Jezero Chungará je vlastně středem celého parku a je zde vyhlídková trasa měřící asi 1km, která Vás dovede až k břehu jezera na jehož hladině můžete zahlédnout plameňáky a ostatní zástupce místního ptactva.

Druhou atrakcí je jezero Cotaconi u kterého se lze vykoupat v horkých pramenech s vyhlídkou na obě sopky. Jak již bylo uvedeno výše, většina návštěvníků kempuje právě tady

[6] [7] [8]
[9] [10] [11] [12] [13]
[14] [15] [16]

Foto: Národní park Lauca, Chile - TREKY.CZ