View Larger Map [2]
Tohle bylo to nejdůležitější, co jsme chtěli na Kamčatce podniknout. Proto jsme se hned po příletu a částečné aklimatizaci (ta nebyla díky hostitelství Sergejovy rodiny vůbec těžká) vydali autobusem po prakticky jediné silnici na Kamčatce (tj. štěrkové cestě) směrem na sever, do města Kozyrevsk.
Tato oblast skrývá skvosty kamčatských sopek a na rozdíl od jiných oblastí je poměrně snadno dostupná. Klučevská je nejvyšší činnou sopkou Euroasie a je to opravdová krasavice. Pokud byla vidět, její nádherně kónický masív byl z poloviny pokrytý sněhem a z vrcholu se neustále kouřilo. Má něco kolem 4750m, ale věršina odhadů je vyšších, neustále nám totiž holka roste.
Samotná Klučevská ale našim cílem nebyla – chtěli jsme projít celou oblast z jihu na sever po její východní straně až do osady Ključ. Jedná se o poměrně náročný trek, který se nedá podceňovat. Prochází se oblast bez civilizace a bez mobilních signálů, uprostřed cesty vás na obě dvě strany dělí od nejbližší osady 4 dni pochodu.
Bývá tu poměrně deštivo a chladno, i když my jsme měli zrovna obrovské štěstí na počasí. Nejnáročnější problém je terén, po kterém se tu postupuje: krajina sopečného původu je charakterizovaná sypkým pískem (dutá místa, může tu hrozit propadnutí), lávovými poli různého stáří a především hlubokými kaňony s erodovanými svahy, které mohou být nebezpečné zvláště za deště.
Trekové hole tady ocení i ten největší drsoň. Ve vyšších polohách je třeba dbát zvýšené opatrnosti při pádu kamenů (Bezymjanyj) a při postupu na ledovci. Protože tato oblast je vulkanicky aktivní, mělo by být samozřejmostí ověření možností postupu v závislosti na aktuální situaci.
Zvláštní dávku opatrnosti si zaslouží medvědi (potkali jsme jich 9 – dodržujte pravidla chování při pochodu a při setkání, nejíst, nevařit a nenechávat přes noc jídlo ve stanu či v jeho blízkosti), malým velkým problémem jsou komáři (Autan a moskytiéra fungují skvěle).
Větší část oblasti je zakázaná vojenská oblast (naši přátelé nám sehnali tajné mapy generálního štábu, jiné podrobné mapy neexistují), tento trek je možné podniknout pouze jednosměrně, z jihu na sever. Ke vstupu do severní části oblasti je třeba povolení, ale to se shání jen těžko a není to zadarmo. V Ključi odchytávají turisty zelený mozky a dělají na ně bububu. Pokud se oběti nevyplatí, jsou posílány prvním autobusem nazpátek.
Přístup ze severu je tedy v podstatě vyloučen. Z jihu povolení ale nikdo nekontroluje a když přijdete na závěr treku do tý hrozný díry Ključe, stejně chcete prvním autobusem co nejdřív pryč – v tomhle pekle na zemi by nikdo nechtěl být ani o minutu déle. Vypadá to tu jak po válce, všichni tu chlastaj a rodiče tu prodávají své 13leté dcery za flašku vodky na noc.
Trek kolem Klučevské má necelých 200km a my ho ušli za 8 dní, závisí ale samozřejmě na různých faktorech, především na postranních odbočkách, jako je třeba samotný výstup na Klučevskou, který není tak náročný, jak by se mohlo zdát. Protože spolehlivý popis tohohle treku na internetu ani nikde jinde nenajdete, dovolujeme si vám ho nabídnout. Je to asi jeden z TOP TEN treků na týhle planetě, až na to, že o něm moc lidí neví, takže tu kromě medvědů asi nikoho nepotkáte. Opravdu zážitek na celý život. Užijte si to.
Okruh: ne;
Čas: 8-10 dní;
Vzdálenost: cca 200km;
Itinerář den po dni:
Den 0:
Cesta do Kozyrevska. N56°03’42,3“ E159°52’15,2“ Odtud několik možností přiblížení náklaďákem k sopkám. Několik místních se tím živí. Nejvhodnějším cílem je Leningradská báza 55°44’20,3“ 160°16’47,8“ na lávových polích pod Tolbačikem (3672m), který tady zuřivě soptil v roce 1975. Čím více lidí, tím je transport levnější. Nás bylo i s Rusy 17‚ takže nás to vyšlo na $13 na hlavu. Je to asi 50km, jede se většinou lesem, zastávky kvůli vodě, lesním plodům a dřevu. Komáři, prach a splodiny nám na korbě daly zabrat. Báza leží nad hranicí lesa, je tu zdroj vody, několik dřevěných baráků s možností topení a přespání na palandách. Je tu živo, v drtivé většině Rusové. Měsíční krajina, testovali tady lunochod. Pozor, už tady se dá v mlze snadno zabloudit.
Den 1. (40km)
Jednodenní výlet na J k lávovým jeskyním (jeskyně rusky piščera) a ztroskotanému vrtulníku. Věci si nechte na báze, ale vyražte dost brzo a vemte si dost vody, jídla a čelovky, je to odhadem přes 40km. Hlavně na začátku léta tady na černých a místy červených polích nádherně kvetou osamocené květiny. Trosky helikoptéry – její trčící ocas – se nacházejí hned na počátku mrtvého lesa, pahýly borovic okolo jsou s poloviny zasypané popelem:55°39’32,6“ 160°14’39,7“ Helikoptéra je asi 9km od bázy, k jeskyním zbývá zhruba stejná vzdálenost. První stopy a trus medvěda, sestup mezi první roztroušenou vegetaci. Více stop medvědů, za chvíli už se stopy stávají běžnou záležitostí. Jeskyně jsou celkem tři, nachází se v jednom z nejzažších míst, kam se dostala láva z Tolbačiku. V chodbách by se nemělo dát zabloudit, ale přesto dbejte zvýšené opatrnosti. Všimněte si, že i v lávových jeskyních dochází ke krasovým jevům – krápníky. Jsou malé, ale za těch o něco víc než 20 let neměly zas tolik času. První: 55°37’07,5“ 160°10’22,3“, další 110 metrů odtud: 55°37’04,6“ 160°10‘21,6“ (uvnitř dvě podjeskyně, jedna s ledovým jezírkem), třetí 55°37’04,3“ 160°10’24,0“, zdroj kvalitní pitné vody. Nazpátek stejnou cestou, tedy na V od vedlejších kráterů, nedoporučujeme jít na Z od nich, přestože se tu nachází zajímavé krátery a fumaroly. Kaňony jsou tu dost nepříjemné a den je to už tak dost náročný.
Den 2. (cca 15km):
V případě dobrého počasí je vhodné dát přednost výstupu na Tolbačik, my jsme měli počasí nic moc a protože se nám nechtělo čekat další den, vydali jsme se na náš trek kolem Ključevské. Tam už nebudete mít žádnou společnost. Všechny detaily výstupu na Tolbačik a údaje GPS vám poskytnou sběhlí Rusové na báze (jezero v kráteru Tolb.sopky 55°49,2239‘ 160°22,6691‘, Ostrý Tolbačik (3672m) 55°49,9190‘ 160°19,8973‘) Od bázy více méně přímo podle azimutu na V k lovecké chatce Tolud, asi 15km (pozor, změna systému GPS): 55°45,0250‘ 160°25,4680‘ Kamna jsou ucpaná, oheň je nutno dělat venku. Břehy kaňonu řeky, kde je zdroj vody, jsou porostlé stláníkem – neproniknutelnou klečí. Komáři jsou tady obzvláště krvelační. Pokud budete mít štěstí, na J uvidíte přes 100km vzdálený nádherný konus Kronocké (3521m). Našim přátelům z Moskvy se po výstupu na Klučevskou podařil husarský kousek – došli až do Kronockého zapovednika, kam jediná oficiální cesta je ne zrovna zdarma helikoptérou! Bývají za to velké pokuty, ale věc se má tak, že v parku žijí tři rangeři, jeden se spokojí s Kodakem, druhý s posledním Playboyem a se třetím si musíte zahrát šachy, ale musíte prohrát! Stránky z expedic našich přátel jsou v ruštině: www.bardjur.narod.ru [3]
Den 3. - (cca 25km)
Odtud sestup řekou k velkému vyschlému soutoku: 55°44,7250‘ 160°25,8540‘. Tady jsme viděli prvního medvěda. Postup na SV korytem po velkých balvanech, později po vysokém břehu, kde jsou miniborůvky a minihouby, poněkud nalevo od sedla Tolud: 55°47,5975‘ 160°29,6578‘ Obcházíte Tolbačik z V a po pravici budete mít nejdříne Boljshuju Udinu (2920m), stejný den dojdete po dlouhých travnatých pláních (druhý medvěd) do tábořiště 55°53,0220‘ 160°31,5710‘ pod Ovalnou Ziminou (3080m), na Z je vidět Tolbačik z druhé strany. Je tu potůček s čistou vodou a na stráni nad stany skalní formace, kam se dá schovat jídlo před medvědy. Jinak jsme jídlo schovávali pod mohyly z kamenů a lávovité strusky, alespoň 100m od stanu. Při dobré viditelnosti tady uvidíte na S shluk hor: Bezymjaný, Kameň a Klučevská.
Den 4. (15-20km)
Kraťounký výstup do sedla Tolbačik: 55°53,4360‘ 160°31,1740‘ Odtud je možné vidět jedno z nekrásnějších panoramat v naší galaxii. Sestup na zarostlé lávové pole, po levici možnost výstupu na kráter Jupiter. Dále na SSV podél čedičových píšťal, za nimi prudce na V na průsmyk Bezymjanyj, 55°55,6880‘ 160°33,1640‘ s geodetickým znakem styl srp a kladivo. Obdivujte místní nebojácné sviště, ale odolejte a nekrmte je, je to pro ně tak lepší. Okruhem pod Bezymjaným postupujte dál, po cestě chatka, kam občas přilétají helikoptérou turisté, aby právě odtud podnikli výstup na Bezymjaný. Námi popsaná cesta vede z druhé strany. Chatka je příjemné zpestření. Kemp 55°56,6920‘ 160°37,8200‘ v dosti depresivním prostředí, nikde žádná tráva ani mech, nedaleko malých fumarolů. Čistá voda je kousek na S. Pěkné výhledy na vrcholy za námi i nahoru na to, co vás čeká.
Den 5.
Výstup na Bezymjanyj(2869m): sbalit stany a nechat bágly u nástupu:55°57,725‘ 160°37,739‘ Odtud žlebem na Bezymjanyj. V závislosti na aktuální situaci může být tohle cesta smrti – aktivita sopky kolísá, okolí kráteru je horké a rozpraskané a i okolní skály jsou značně zvětralé. Padajících kamenů může být tolik, že stojí za zváženou, zda tuhle akci skutečně podniknout. Helmy jsme neměli, ale kdybych tam měl jít znovu, určitě si jí vezmu. Po zdolání žlebu je nutno překonat dvě sněhová pole a pak se po levé straně vydat po úbočí ke kráteru. Použití maček může být v závislosti podmínkách užitečnou záležitostí. Rovněž výstup až ke kráteru je třeba opatrně zvážit, v srpnu 2002 se z kráteru valilo takové množství dýmu měnícího každou chvíli směr, že jsme se až úplně na okraj po zralé úvaze nevydali. Náš vrchol pro nás tedy byl 55°58,259‘ 160°35,699‘ (Skutečný vrchol nového kráteru, pokud se k němu dostanete, by měl být 55°58,2597‘ 160°35,6989‘.) Za dobrého počasí výhledy na nedalekou J stěnu Kamenje (4579m). Sestup stejnou cestou, po cestě fumaroly, kde si můžete ohřát nohy. Na cestě do kempu 55°58,420‘ 160°38,120‘ byly dost nepříjemné kaňony. Jednodušší postup na S se zdá být více na V, kemp na rovném rozlehlém platu pod ledovcem. Tam je také zřejmě více čistší vody.
Den 6. (necelých 20km)
Ranní viditelnost bývá nejlepší - nové pohledy na již známe vrcholy, při dobré viditelnosti je možné vidět horský pás sopek na JV, zvláště Šiš (2340m). Po hřebínku sestup na plato pod ledovcem, o něco níže možnost koupele v jezírku. Toto je zlomový okamžik cesty. Odtud je možné podniknout výstup na Klučevskou (výstup po pravé straně ledovce, první kemp 56°01,3010‘ 160°38,4200‘, další je v sedle mezi Kamenjem a Klučevskou 56°02,0790‘ 160°36,6200‘. Dále na vrchol (56°03,3130‘ 160°38,5220‘) a zpět během jednoho dne. Tyto údaje máme od našich ruských přátel, měly by být správné. Zvládli to bez maček a cepínů, ale nevím, jestli byste si z nich chtěli brát příklad. Je ovšem pravda, že na vrcholu léta to nikdy nebývá tolik sněhu, jako bylo v roce 2002. Trek kolem Klučevské tady má zajímavou variantu B – postup po vrstevnici kónusu sopky, ale nevíme o tom žádné ověřené detaily. V této výšce ještě nejsou kaňony, ale taky nemáme jednu nohu kratší. V naší variantě A treku kolem Klučevské se tady skutečně jedná o kritické místo. Dodržet dosavadní směr postupu není možné: před vámi je nespočet hlubokých kaňonů, svažujících se z úpatí Klučevské, do kterých se zvláště za deště těžko sestupuje a výstup z nich může být úplně nemožný. Je nutné odbočit na V a sestupovat mrtvým kaňonem řeky Suchaja Chapica až k odbočče 55°57,159‘ 160°44,306‘. Je vhodné vyrazit brzy a při vyšším stavu vody myslet na to, že budete muset odbočovat z S břehu. Naberte po cestě čistou vodu, u tábořiště Udačina jsme vodu nenašli. Až tady je zase tráva a život. Další postup je směrem ke zřetelně viditelnému kráteru Udačina 55°59,048‘ 160°46,874‘ (1064m) . Po cestě borůvky a medvědi (viděli jsme mámu se 2 medvíďaty). Udačina je sympatické tábořiště, má silně erotické ženské tvary a štěrbiny, zřetelné při pohledu z vyvýšeniny na V. Za tím vším božský pohled na Kam. a Kl. Zpětné pohledy.
Den 7. (±20km)
S ohledem na výskyt kaňonů, které jsou tím četnější a hlubší, čím blíže k sopce, se odtud opět vydáme více na SV, kde je kaňonů o poznání méně, přesto se na ně ale psychicky připravte. Po cestě opuštěná vulkanologická bouda 56°01,006‘ 160°48,223‘, vhodná jako orientační bod, její prohlídka je však ztrátou času. POZOR na kráter Tiranus 56°03,7229‘ 160°48,2785‘, který dělá čest svému jménu – vychrlil nepříliš široké lávové pole, jehož překonání se ale rovná cestě na Golgotu. Vyhněte se lávovému poli a obejděte ho po jeho Z straně. Na mapě se to možná nezdá jako nejlepší trasa, ale nezbývá vám než nám věřit. Po Tiranusu stěžuje cestu vyšší tráva a občasné remízky stláníku. Zatímco v první části treku jsme se pohybovali v nadm.výšce 1000-1500m, v druhé polovině treku sotva znatelně klesáme. Odhadněte předem, kolik bylo srážek a kolik budete potřebovat vody – my měli dost suché počasí a na tomto úseku jsme se zvlášť odpoledne dost dehydratovali, zachránil nás až medvěd, který nám ukázal cestu ke korytu, kde asi na 100m voda tekla a pak zase mizela. Kemp u kráteru Očki 56°06,639‘ 160°49,925 je moc příjemný – dá se tu nasbírat suché dřevo na oheň, nedaleko odtud je voda, i když není zrovna nejčistší a Klučevská je odtud ještě krásnější.
Den 8. (přes 40km)
Na SZ, nedaleko odtud, je funkční vulkanologická báza, odkud je zhruba dvakrát týdně možnost svezení náklaďákem do Ključe. Borůvky. Nám se na náklaďák čekat nechtělo a rozbíjet další tábor napůl cesty do Ključe taky ne, takže jsme to ten den natáhli až do cíle. 40km na konci treku je peklo, ale dá se to. POZOR! Nenechte se mást mapou, v žádném případě nejděte rovnou na S, byť by se vám to mohlo zdát sebevýhodnější. Nevede tudy žádná cesta a čeká vás bujná vegetace v podobě vysoké trávy, stláníku a bolševníku a níže nečekané bahnité brody a komáři. Jděte po cestě, po které jezdí již zmíněné náklaďáky. Na S bude za dobré viditelnosti vidět Šiveluč (3307m). Dvě vyjeté koleje vás spolehlivě zavedou až do Ključe, i když poslední třetina cesty sopečným pískem za asistence komárů je o ztrátu duševního zdraví. Je určitá možnost, že vás ke konci svezou místní, kteří sem jezdí do lesa na maliny, ale moc s tím nepočítejte. Jste špióni. Ključ vás přivítá nejprve skládkou a pak prvními chatrčemi, ve kterých občas žijí lidé. Dojděte až k nonstop otevřenému magazínu Podorožnik, kde sežerte a vypijte všechno, co vás to napadne. Brzy se rozkřikne, že dorazili cizinci a seběhnou se místní krásky. Možná ještě před nimi přijedou gumy a budou hodně drsný. Řekněte jim, že jdete s ruskou grupou s průvodcem a že jsou 2 hodiny za vámi. Jasně že právě oni maj vaše povolení atd. Nedaleká řeka Kamčatka nás lákala ke koupeli jen do té doby, než jsme k ní došli a viděli, jak to u ní vypadá. Spát se dá v oraništi za krámem. Vypadněte prvním autobusem, na autobusové nádraží s Leninem je to od Podorožnika asi 15min chůze.
Autor: Jan Chovaneček, http://kamcatka2002.wz.cz [4]